My lidé potřebujeme spoustu nejrůznějších výrobků. A je pochopitelné, že k tomu, abychom je měli, potřebujeme někoho, kdo nám je schopen je vyrobit. A ten, kdo je toho teoreticky schopen, by to zase možná nezvládnul, kdyby k tomu neměl vhodné nástroje, s nimiž se dá často zvládnout i to, s čím by si jinak nikdo z nás neporadil.
Když se třeba pracuje s kovem, je jen těžko představitelné, že by uspěl někdo, kdo by neměl nic než právě své ruce. Ani ten manuálně nejzdatnější z nás by prostě nic nezmohl, protože by byla tvrdost takového materiálu nad jeho síly. Dotyčný by možná ohnul nějaký kus plechu, ale to by bylo asi tak všechno.
A my lidé přece potřebujeme víc než jenom ohnutý plech. A tak si lidé z kovovýroby pořizují všelijaké stroje, nástroje a přístroje, s jejichž pomocí je práce snazší a jimiž lze udělat i to, co by jinak prostě nebylo možné.
Leckomu z těch, kdo pracují s kovy, tak nechybí a ani nemůže chybět ani trapézový závitník. O čemž laikové zřejmě ani nevědí, k čemu je to dobré. Ale do jisté míry by si to z názvu odvodit dokázali, kdyby chtěli.
Závitník přece naznačuje, že se jím zřejmě budou dělat závity. A tak tomu i je. A proto je tento potřebný zejména těm, kdo v nějakém kovu potřebují závity nadělat. A ti si pak podle potřeby pořizují někdy závitník trapézový a někdy třeba i ten metrický, trubkový nebo jiný. Podle toho, co přesně se od tohoto očekává a co nejlépe ona očekávání splní.
A když někdo takový závitník má, je pro něj už řezání závitů hračka. A to bez ohledu na jejich náročnost. Někdo takový si vyrobí třeba i hromadu takových matic, jaké se mu zrovna k něčemu hodí.
A přiznejte se – že už jste i vy někdy něco se závitem, třeba šroub s maticí, použili? Zřejmě ano. Je to přece tak běžná věc! Ovšem nebýt závitníků, neznal by něco podobného možná vůbec nikdo z nás.