Celý život jsem si snila o tom, že budu mít velikou rodinu a třeba klidně tři a nebo čtyři děti. Jenomže jak si to člověk vysní a jak jinak si to přeje, tak to nemusí vždycky dopadnout tak, jak člověk míní. Tak jsem z toho byla velice nešťastná, když mi řekl, že mám něco s vejcovody a vaječníky a že pro mě bude opravdu hodně složité otěhotnět. Když jsem tohle poprvé slyšela, tak jsem málem omdlela. Byla jsem z toho úplně nešťastná a nemohla jsem tomu vůbec věřit. Stále jsem si opakovala, že je to asi jenom nějaký omyl a nebo nějaká přechodná reakce nebo přechodný stav.

Kdy se mi potom úplně všechno zlepší a já otěhotním úplně normálně. V tu dobu už jsem úplně nesnášela všechny ty matky, které děti vůbec nechtějí, ale otěhotní snadno, které otěhotní klidně ze dne na den a nebo jenom kvůli tomu, když se na muže jenom podívají. Proč nemůžou mít děti takové ženy, které si je opravdu od srdce přejí a které by se o ně starali? Jenomže já stále vidím, že děti mají hlavně ty ženy, které o ně vůbec nestojí a nebo jsou třeba také drogově závislé a nebo potom dítě dají do baby boxu. A nakonec to dopadlo pro mě skvěle. Těší mě, že po třech letech jsem prošla opravdu velikou a náročnou drahou léčbou, kdy jsem potom se uzdravila a už mám jedno dítě.

Lékaři mi ale doporučili, abych už druhé dítě neměla, že prý by to bylo pro moje riziko a pro dítě také, že prý dítě by mohlo trpět nějakým postižením. Tohle jsem rozhodně slyšet nechtěla. Tak jsem opravdu nadmíru ráda, že mám alespoň jedno vlastní dítě s partnerem také plánujeme, že za dva roky budeme adoptovat ještě jedno novorozeňátko. Jsem opravdu klidná a těší mě, že mám vlastní dítě, ale chtěla jsem velikou rodinu, takže když nemohu mít druhé dítě, tak jsem si řekla, že dám domov nějakému jinému miminku, které někdo odložil do babyboxu. Já si myslím, že každé dítě si zaslouží rodinu a také velikou lásku, a to hlavně od maminky a tatínka.